Krize středního věku: Motorka a milenka nebo něco víc?
Co si představíte pod pojmem krize středního věku? Možná muže okolo pětačtyřicítky v drahém sportovním autě nebo ženu, která najednou neví, co se svým životem. Tyto představy sice mohou být pravdivé, ale pravá podstata krize středního věku je mnohem hlubší. Nejde o rozmar, ale o přirozený a často nevyhnutelný psychologický proces, který se dostavuje obvykle mezi 40. a 50. rokem života.
V tomto období začneme bilancovat. Zkoumáme, co jsme dosud v životě dokázali, porovnáváme naše sny s realitou a uvědomujeme si, že ne všechny plány se podařilo uskutečnit. Dříve jsme se soustředili na budování kariéry, rodiny a zázemí. Teď ale přichází chvíle, kdy se ptáme: „A co dál? Kdo vlastně jsem, co mě doopravdy baví a chci takto svůj život žít dál?
Jak ji prožívají muži?
Nejsem sice muž, ale ze zkušenosti s klienty můžu říct, že často pociťují tlak na to, aby dokázali, že jsou stále silní, úspěšní, atraktivní a rozhodně nejsou za zenitem. Typicky se u nich objevuje touha po změně životního stylu, kdy si plní sny z mládí. Kupují si motorky, drahá auta nebo se pouštějí do extrémních sportů.
Nespokojenost se přenáší i do profesní sféry, kde může vést až k radikální změně kariéry. Častá je také nespokojenost v dlouhodobém vztahu, která může vyústit v hledání nových známostí nebo afér. Muži si často myslí, že s novou partnerkou zmizí i jejich vnitřní prázdnota. Místo vnitřního klidu se však často objevuje melancholie, nespavost nebo podrážděnost.
Jak se projevuje u žen?
U nás žen bývá krize středního věku často introspektivnější. Po letech péče o rodinu a domácnost se dostáváme do bodu, kdy se děti osamostatňují nebo opouštějí hnízdo a my se ptáme: „A co já?“ Často si uvědomíme, že jsme svůj dosavadní život někomu nebo něčemu přizpůsobovaly a objeví se v nás silná touha po času věnovaném sobě. Rozpomínáme se na dávné sny, koníčky, hledáme, kdo vlastně jsme a co chceme dál ve svém životě dělat.
Stejně jako muži i ženy mohou pociťovat nespokojenost v partnerství. Často se snaží s partnerem svou nespokojenost vykomunikovat nebo na svých pocitech pracovat. Ne že by si ženy nehledaly milence, ale spíše u klientek vnímám uvědomění si postupného odcizení, ke kterému během let s partnerem došli. Nechtějí už dále řešit jen provozní záležitosti, chtějí žít spokojený život plný pochopení, podpory i vášně.
Není to konec, spíš nový začátek
Jde o těžké období, máme v hlavě zmatek, přehodnocujeme dosavadní život. Ale je to jen období, jen určitá etapa, která k životu patří a možná je to něčeho konec, ale něčeho jiného začátek. Je to šance přehodnotit svůj život a zaměřit se na to, co je pro nás skutečně důležité.
Máte naslouchajícího partnera? Pak bych vám určitě doporučila nenechávat si své pocity pro sebe, ale otevřeně je komunikovat. Společně můžete najít řešení, která váš vztah posune a posílí.
Změna je život, stagnace je smrt. Pojďte hledat své nové směřování, najděte si nový smysl života. Nemusíte změnit celý váš život, stačí začít s malými, ale smysluplnými kroky.
Především však pojďte přijmout změnu a pochopit, že je naprosto v pořádku cítit se zmateně nebo nejistě. Nemusíte mít odpovědi na všechno hned. Pokud jsou pocity příliš silné nebo dlouhodobé, nebojte se vyhledat odbornou pomoc psychoterapeuta nebo kouče z našeho týmu.
Krize jako šance pro růst
Krize středního věku nemusí být katastrofa. Je to příležitost pro osobní růst a přehodnocení priorit. Je to šance najít sami sebe, naučit se žít v přítomnosti, být vděční za to, co máme a zároveň si plnit sny, které jsme odložili. Tato fáze je ve skutečnosti pozvánkou k tomu, abyste si překalibrovali svůj vnitřní kompas a položili si otázku: „Co mě doopravdy těší?“ Život po překonání krize středního věku může být smysluplnější a svobodnější, protože už víte, co je pro vás opravdu důležité.
Zuzka
Nejnovější články
Nejsem dost a nikdy nebudu!
Dovolená jako zabiják vztahu
Proč tak často vyměňujeme touhu za štěstí
O čem jsme ještě psali
Přečtu si blog
Žárlivost: Když nás dusí a jak se z ní nadechnout
Nejsem dost a nikdy nebudu!
Dovolená jako zabiják vztahu
Proč tak často vyměňujeme touhu za štěstí