Žárlivost: Když nás dusí a jak se z ní nadechnout
Někdy přijde nenápadně, jindy nás trefí jako blesk. Žárlivost. Pocit, který nám stáhne žaludek a rozjede v hlavě smršť příběhů, co všechno se může dít. Ať už to prožíváme poprvé, nebo po sté, má to společný jmenovatel – uvnitř nás něco bolí.
Tohle není článek o tom, že „nemáme žárlit“. Je to pozvánka podívat se na tu bolavou část v nás. Žárlivost je totiž často hlas starého zranění, který čeká, až ho uslyšíme. A někdy ten příběh sedí v našem pomyslném batohu – plném vzpomínek, strachů a pocitů, které jsme si kdysi zabalili „na cestu“ a od té doby je nosíme všude s sebou.
Možná právě teď nastal čas ten batoh odložit, otevřít a začít z něj vyndávat to, co už nám dávno neslouží. Protože když si od této nálože odlehčíme, dýchá se jinak – ve vztahu i uvnitř nás.
Když kontrola neznamená jistotu – příběh Evy
Eva si byla jistá, že když bude mít partnera „na radaru“, bude klid. Jenže každé jeho zpoždění spouštělo v její hlavě soukromé kino – drama, thriller i telenovela v jednom. A čím víc kontrolovala jeho, tím víc ztrácela kontrolu sama nad sebou.
V rámci naší spolupráce si uvědomila, že tahle pozornost k němu je vlastně útěk od ní samotné. Tak zkusila malý experiment – místo sledování jeho kroků začala sledovat svoje. Dokonce se na sebe postupně zaměřovala, to byla pro Evu velké věc.
Ptala se sama sebe: „Co se teď ve mně děje? Co teď nejvíc potřebuji?“ a objevila, že klid může vyrůst uvnitř. GPS mohla vypnout, pochopila, že se stejně necítila v bezpečí a ještě měla výčitky svědomí. Nebylo to užitečné. Ani pro ni. Ani pro vztah.
Přestaň být otrokem svých emocí a zapoj se do naší skupiny, kde se naučíš zvládat emoční vlny díky naší metodice.
Hodnota, kterou nikdo nevezme – příběh Marka
Na první pohled měl Marek sebevědomí na rozdávání. Ale uvnitř žil malý „pochybovač“, který při každém partnerčině zpoždění šeptal: „Nejsi dost.“ A pak už se rozjela detektivka – kontrola zpráv, hledání indicií, pátrání po důkazech. Jenže i když „nic nenašel“, úleva přišla jen na krátkou chvíli.
Postupně si začal všímat, že tahle pátrací mise má málo společného s realitou a hodně se starým příběhem, který si nosil v emočním batohu – vzpomínkou na chvíle, kdy jako dítě cítil, že není vidět nebo není důležitý. Ten příběh běžel v pozadí jako neviditelný scénář, který se spouští automaticky, dokud mu člověk nevěnuje pozornost. A proto jsme s Markem přesně tomu pozornost věnovali, postupně si přestal klást dokola stejnou otázku „Co dělá moje žena?“ a svou pozornost přetočil k sobě.
Postupně jsme objevili, v jakém módu Marek jede a to: „Musím se snažit víc, abych si zasloužil lásku.“ Když si dovolil tenhle vzorec zpochybnit a místo kontroly začal partnerce i sobě dávat prosté „Jsem tady a jsem dost“, začal žít pomalu ale jistě jiný příběh.
Když výčitky bolí – příběh Lucie
Lucie měla připravený arzenál vět, které mířily rovnou do srdce: „Ty už mě nemáš rád.“ nebo „Určitě se ti zase líbí jiná.“ Myslela, že tím získá manželovu blízkost, ale ve skutečnosti pokaždé cítila, jak se mezi nimi zvedá neviditelná zeď. Partner se stahoval rychleji než mlha nad ránem a ona zůstávala sama se svým pocitem prázdna.
Po další hádce jsme v rámci koučovací konverzace zaměřily tlak v hrudi, který nechtěl povolit. A mluvily jsme o jejím starém strachu, že není dost dobrá, že není hodna lásky. Jako když byla Lucie malá holčička, která volá o pozornost, ale nikdo ji neslyší.
Postupně začala zkoušet jinou cestu. Vnímala, jak jí buší srdce, jak má sucho v ústech…. Než něco řekla, chvíli zůstala u toho pocitu a pak vyšla s tím, co je pod tím: „Bojím se, že pro tebe nejsem důležitá.“ Partner se na ni podíval, sedl si k ní a objal ji. Mají před sebou ještě cestu. Vyhráno není. Nakročeno? To mají určitě.
Sebehodnota – kořen, ze kterého všechno roste
Bez zdravé sebehodnoty je žárlivost jako plevel – uchytí se, i když ji nechceme, a roste rychleji než cokoliv jiného v naší vnitřní zahradě. A když nevíme, kdo jsme a jakou máme hodnotu, stačí malý závan nejistoty a už pobíháme po okolí a hledáme potvrzení od druhých.
Jenže sebehodnota není diplom, který ti někdo slavnostně předá, ani známka v žákovské knížce. Je to pocit pevné půdy pod nohama, který roste, když si všímáme sami sebe, když se nehodnotíme a neznámkujeme „za pět“ – i v těch chvílích, kdy bychom svůj výkon na sociálních sítích neprezentovali.
Laskavost k sobě je tu jako zázračná zálivka. Když se k sobě chováš jako k nejlepšímu kamarádovi – i když zrovna něco pokazíš – tvůj vnitřní kořenový systém sílí.
Sebehodnota se nebuduje jedním velkým gestem, ale malými každodenními kroky: říct „ne“, když myslíš ne; ocenit se za drobnost; dopřát si odpočinek bez výčitek. A čím víc takových kroků uděláš, tím menší prostor má žárlivost, aby vlezla do tvého batohu a začala tam dělat nepořádek.
Když v sobě začneme pěstovat laskavost, odpuštění a uznání, náš emoční batoh se odlehčí. A čím pevněji stojíme, tím méně nás rozhází to, co se děje kolem – v ostatních zahradách a parcích.
Nebuď ve vleku svých emocí a žij svobodnější život. Zúčastni se našich čtyř skupinových setkání zaměřených na hlubší práci s emocemi žárlivosti.
Kde tohle zranění bolí nejvíc?
Žárlivost nás zve k tomu, abychom se zastavili a podívali se, co to v nás křičí. S klienty nejčastěji narážíme na následující:
- Nepřijetí sebe – když si sami nevěříme, jsme pořád ve střehu, kdy nás někdo odmítne.
- Potřeba kontroly – snažíme se hlídat partnera, kontrolovat a omezovat. A to bolí oba.
- Strach z opuštění – stará rána, která se ozve i po letech.
- Slabý kontakt s tělem – v hlavě dokážeme vytvořit tisíc příběhů, ale tělo říká pravdu. Jen se potřebujeme zaposlouchat.
- Všímavost k vnitřnímu zranění – umět si přiznat: „Tohle je o něčem starém, ne o tom, co se děje teď.“
- Odpoutání od dramatických scénářů – ne každá myšlenka je pravda. Naopak. A to je úleva.
Když žárlivost přestane vládnout
Žárlivost sama o sobě není nepřítel. Žárlivost je zranění a dá se léčit. Je to kompas, který ukazuje na místa, kde potřebujeme víc péče, víc sebe-porozumění, kde potřebujeme popracovat se svými emocemi a limitujícími přesvědčeními. A právě sebe hodnota je kořenem, ze kterého vyrůstá naše jistota, klid a schopnost důvěřovat – sobě i druhým.
Pokud cítíš, že tvá sebe hodnota potřebuje posílit a žárlivost už ti bere víc energie, než je zdrávo, zúčastni se našich čtyř skupinových setkáních, které vedou profesionálové z Opravdového vztahu a po dvou měsících uvidíš prokazatelné výsledky.
Krásné dny,
Petra
Nejnovější články
Nejsem dost a nikdy nebudu!
Dovolená jako zabiják vztahu
Proč tak často vyměňujeme touhu za štěstí
O čem jsme ještě psali
Přečtu si blog
Krize středního věku: Motorka a milenka nebo něco víc?
Nejsem dost a nikdy nebudu!
Dovolená jako zabiják vztahu
Proč tak často vyměňujeme touhu za štěstí